30. 9. 2024
Mezi šedesátníky vstoupil v neděli 22. září další bývalý československý reprezentant Vladimír Weiss, účastník mistrovství světa 1990, kde národní tým postoupil do čtvrtfinále, v němž podlehl 0:1 pozdějším mistrům světa Němcům.
Prostřední ze slavné rodinné dynastie, ve které se dědila nejen křestní jména, ale také reprezentační kariéry, odehrál za Československo v letech 1988-1990 devatenáct zápasů a vstřelil jeden gól. Po rozdělení bývalé federace nastupoval za Slovensko (12 utkání, jedna branka). Pendloval i na klubové scéně. Hrával za Inter Bratislava (1983-1992), pražskou Spartu (1992-1993), se kterou získal poslední federální titul, Petru Drnovice (1993-1994) a po návratu na Slovensko za Dunajskou Stredu (1994), 1. FC Košice (1995-1996) a Artmedii Petržalka (1996-2000).
Do posledně jmenovaného bratislavského klubu nastoupil jako trenér, vyhrál s ním dvakrát slovenskou ligu (2005 a 2008) a postoupil s ním do Ligy mistrů. Poté převzal slovenskou reprezentaci, se kterou se z kvalifikace probojoval i na úkor Česka na mistrovství světa 2010 do Jihoafrické republiky, kde jeho svěřenci senzačně postoupili z těžké skupiny do play-off. V letech 2016-2020 vedl národní tým Gruzie, od roku 2021 usedl na lavičku nejslavnější slovenského klubu Slovanu Bratislava, se kterým vyhrál pět ligových titulů v řadě. Na začátku této sezony pak přidal i největší evropský klubový bonus – postup do Champions League.
Za Nadaci fotbalových internacionálů jsme se s Tomášem Skuhravým, jeho velkým přítelem ze společných reprezentačních let, zúčastnili na dětmi vyprodaném stadionu Antona Malatínského v Trnavě tradiční akce „Den respektu a sportu 2024“ a na zpáteční cestě se na Národním stadionu v Bratislavě, který stojí na místě ikonického Tehelného pole, zastavili za čerstvým šedesátníkem. Oslavenec samozřejmě o gratulační misi věděl, ale ne o tom, že v ní bude „Bomber“, což byl pro něj utajený dárek!
Potkali se spolu naživo po více jak třiceti letech a Vlado Weiss byl z tohoto nečekaného setkání úplně paf v tom dobrém slova smyslu. Původně měl sice za pár minut odjet za vnoučaty, ale místo plánované cesty na rodinnou návštěvu nás pozval do své prostorné trenérské kanceláře, kde čas, zaplněný nejrůznějšími historkami i čerstvými novinkami všeho druhu, spolkl více jak hodinu. Až musela zasáhnout vyšší moc – Vladova manželka, která vzala za kliku, že už opravdu musejí vyrazit…
