20. 5. 2024
V noci ze soboty na neděli zemřel těsně před svými 83. narozeninami fotbalový reprezentant, držitel stříbrné medaile z OH 1964 v Tokiu a vynikající ligový útočník Ivan Mráz.
Narodil se 24. května 1941 a brzy se v žákovském věku přestěhoval s rodiči z Prahy do Bratislavy. Tak se stalo, že se dostal do Slovanu Bratislava a v jeho dresu si už v osmnácti zahrál poprvé ligu v Nitře. První ligový gól dal o půl roku později Košicím a hned o za týden i na Letné Spartě. Moc šancí ale ve Slovanu nedostával. V Bratislavě začal studovat architekturu, ale brzy změnil obor a v Praze se zapsal na FTVS. Nástup na studia nebyl ovšem jednoúčelový a prvotní, nejdříve podepisoval přestupní lístky na Letnou.
To bylo v létě 1963 a na Letnou přicházel bilancí 45 ligových zápasů a sedm gólů za čtyři roky ve Slovanu. A jak se ukázalo, přestup to byl pro jeho kariéru důležitý, přímo osudový. Hned první rok se chytil, ani jeden zápas nechyběl a dal šest branek a k zisku Československého poháru přispěl ve finále dvěma góly. Následující ročník 1964/65 už byl jako sen, na podzim pomohl výrazně k zisku stříbra na OH v Tokiu, následovala kapitánská páska ve Spartě, třetí místo v soutěži kanonýrů ligy a především mistrovský titul. Návdavkem přebíral i Středoevropský pohár!
V ročníku 1965/66 končil studia, měl pomalu nastoupit na roční základní vojenskou službu do Dukly Praha, ale dohoda prý tehdy zněla, že se tak stane až Sparta ukončí působení v PMEZ. Jak známo spanilou cestu rudých pohárem ukončil rázně Partizan Bělehrad, a tak se už v březnu 1966 hlásil Ivan Mráz na Julisce. Hned 30. března dal vítězný gól ve čtvrtfinále poháru v Pardubicích proti VCHZ (2:1). Během dubna si Mráz zahrál čtyři ligové zápasy dal gól Teplicím. Dukla ve finále poháru porazila Prešov, pak získala titul a Mráz si mohl připsat do fotbalového životopisu, že obhájil titul a vlastně i získal pohár…
V dalším ročníku měl velkou zásluhu na tom, že Dukla došla až do semifinále PMEZ. Hrál 4. října proti Esbjergu fB (4:0) a dal gól. Nastoupil i 17. listopadu proti Anderlechtu Brusel (4:1) a opět skóroval. Branku dal i v odvetě 7. prosince v Bruselu (2:1), byla vítězná. Ve čtvrtfinále hrála Dukla s Ajaxem, venku 1. března 1967 (1:1) dal vyrovnávací branku Mráz! Hrál i slavnou odvetu 8. března na Julisce (2:1), tam gól nedal. Na dubnové semifinále Dukly s Celtikem (1:3 a 0:0) už koukal jako hráč Sparty.
Tam se vrátil hned po utkání s Ajaxem a okamžitě naskočil do ligy, 19. března hrál proti Lokomotivě Košice a dal gól. Stihl celkem dvanáct utkání, dal deset branek. Ta z první minuty zápasu Dukla – Sparta na Julisce ve 24. kole byla zvlášť důležitá a pikantní. Pomohla mimo jiných k zisku titulu. Tento ročník zakončil 10. června 1967 rekordním zápisem v posledním kole ligy zajistil výhru 5:0 nad Trenčínem pěti brankami. Ivan Mráz se tak stal jediným fotbalistou, který se mohl pochlubit třemi tituly v řadě. Mohl mít i dva poháry v řadě. Jenže Sparta po výhře doma nad Trnavou 4:2, kdy Mráz skóroval dvakrát, prohrála odvetu 0:2 a protože ani v prodloužení gól nepadl rozhodovaly penalty. Jozef Adamec dal všech pět, Mrázovi brankář Geryk čtvrtý pokus lapil a Trnava slavila pohár.
Na konci roku 1968 odešel hrát na tři roky nizozemskou ligu do MVV Maastricht, poté se ještě na Spartu na půl roku vrátil. Klub vedl i jeden rok jako trenér, později našel druhý domov v daleké Kostarice, kde mimo jiné založil pro mladé adepty fotbalovou školu.
V národním týmu odehrál čtyři zápasy a vstřelil pět branek. Byl členem základní sestavy stříbrné jedenáctky na OH 1964 v Tokiu, v lize odehrál 165 zápasů a vstřelil 56 branek.
Dovolujeme si vyjádřit rodinně a všem pozůstalým pana Ivana Mráze upřímnou účast.
