Fotbalová dvojčata Jozef a Ján Čapkovičové, která se narodila 11. ledna 1948, patřila k nejvýraznějším postavám československého fotbalu 60. a 70. let.
K nerozeznání podobní fotbalisté patřili k oporám Slovanu Bratislava, oba sice začínali v útoku, ale Jozef se postupně přesouval do středové řady, aby nakonec pevně zakotvil ve stoperské dvojici, zatímco Ján zůstával rychlonohým a střelecky disponovaným levým křídlem. obraně a Ján v útoku. V dresu "belasých" zažili v roce 1969 v Basileji triumf ve finále Poháru vítězů pohárů 3:2 nad slavnou Barcelonou. Třikrát se radovali z titulů federálních mistrů (1970, 1974 a 1975), dvakrát se Slovanem získali Československý pohár (1968 a 1974).
Oba bratři se prosadili také v československé reprezentaci, byť se jim nepodařilo hrát v národním dresu najednou. "Jediná věc, která mě v kariéře mrzí je, že jsem si v reprezentaci nezahrál s mým bratrem Jánem. Byli bychom rarita, první dvojčata, která by něco takového dokázala," vzpomínal Jozef, který za Československo poprvé nastoupil v září 1974.
Ján sice svou reprezentační kariéru uzavřel až o tři měsíce později, na hřišti se ale nesetkali. Jozef, který tvořil už ve Slovanu výbornou stoperskou dvojici s dalším skvělým hlavičkářem Antonem Ondrušem, v národním týmu dosáhl na slavný titul na mistrovství Evropy v Bělehradě v roce 1976.
Z žádného podobného úspěchu v reprezentaci se Ján radovat nemohl. Podílel se sice na postupu na světový šampionát v Mexiku 1970, na samotném mistrovství ale Československo prohrálo všechny tři zápasy ve skupině, nastoupil jen do závěrečného utkání s Anglií.
Je členem prestižního Klubu ligových kanonýrů týdeníku GÓL, neboť nastřílel přesně stovku branek, která otevírá dveře do této vybrané společnosti. První ligový gól vstřelil 23. března 1968 na Tehelném poli ostravskému Baníku (2:0), poslední a zároveň jubilejní stou pak rovněž doma 10. dubna 1977 proti Žilině.
Reprezentoval ve 20 zápasech (1968-1974), v nichž vstřelil šest branek. Jozef odehrál v letech 1974-1977 za čs. národní tým 16 utkání. Kromě reprezentace ale bratři Čapkovičové strávili většinu kariéry spolu - začínali v Červené hvězdě Bratislava, odkud je v 19 letech přetáhl na druhý břeh Dunaje konkurenční Slovan. Jejich cesty se rozdělily teprve krátce před třicítkou s odvedením do armády. Zatímco Jozef si vojenskou službu "odkroutil" v pražské Dukle, odkud se po roce vrátil do domovského Slovanu, Ján už strávil zbytek hráčské dráhy v dresu Červené hvězdy Bratislava.
"Byl jsem nejstarší voják Varšavské smlouvy, základní službu jsem končil v 31 letech," vyprávěl Ján Čapkovič, který spolu s bratrem studoval skoro deset let Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě. "Slovan chtěl, abychom natahovali studium, odkládali státnice a diplomku, zkrátka aby nás nepovolali," dodal.
Po konci kariéry se Ján stal funkcionářem v Červené hvězdě (později SKP), Jozef působil jako ředitel bratislavského inspektorátu práce. Fotbalu se oba dál věnovali jako delegáti.
Dodnes tvoří nerozlučnou dvojici, která je stále jen těžko k rozeznání, i když Jozef, přezdívaný „Soso“, se přece jen odlišuje trochu většími břišními „svaly“. Nechybějí na významnějších setkáních internacionálů nebo kanonýrů, kde jsou středem pozornosti i zábavy. Bylo tomu tak i loni v červnu při česko-slovenské akci „Kanonýři v Kroměříži“, kam dorazili s mírným s rozlišením v obličeji. Zatímco Jozefa zdobil tradiční knírek, Ján si nechal narůst bradku…