6. 9. 2025
Když 6. září 1995 v úvodu klíčového kvalifikačního zápasu o postup na EURO 1996 s Norskem obíhal po proměněné penaltě s přetaženým reprezentačním dresem přes hlavu kolečko na rozjásané na Letné, asi nikoho z přítomných diváků či statisíců fanoušků u televizních obrazovek nenapadlo, že právě viděli poslední gól i zápas TOMÁŠE SKUHRAVÉHO v národním týmu, který po vítězném utkání slavil se spoluhráči i vedením svazu v restauraci „U Pivrnce“ svoje nadcházející třicátiny. V neděli bude „Bomberovi“, jednomu z nejvýraznějších českých forvardů v historii, o rovných třicet let více…
S fotbalem začínal v rodném Přerově nad Labem, odkud v 15 letech přešel do pražské Sparty, kde ho legendární kouč Václav Ježek brzy vytáhl do ligového týmu spolu s dalšími talentovanými mladíky. O tři roky později na sebe upozornil gólem, kterým v Poháru UEFA vyřadil slavný Real Madrid. Naplno se ale v rudém dresu prosadil až po dvouleté vojenské službě v Chebu. Mezitím se podílel na stříbru z ME do 18 let, v září 1985 si odbyl debut v reprezentačním „áčku“. V čs. nejvyšší soutěži stihl nastřílet 76 branek, se Spartou pětkrát slavil ligový titul (1984, 1987, 1988, 1989 a 1990). Je členem prestižního Klubu ligových kanonýrů týdeníku GÓL (133 branek), v roce 1991 vyhrál anketu Fotbalista roku. Za reprezentaci odehrál 49 zápasů a vstřelil v nich 17 gólů.
Po skvělém vystoupení na mistrovství světa 1990 v Itálii, kde pěti vstřelenými góly pomohl národnímu mužstvu k postupu do čtvrtfinále, byl jako druhý nejlepší kanonýr šampionátu v centru zájmu zahraničních klubů. I když ho tehdy trenér Ježek tlačil do FC Turín, vybral si jiný italský klub – FC Janov. V jeho dresu se vypracoval mezi největší hvězdy Serie A, která byla v té době nejzvučnější evropskou ligou.
S maličkým křídelníkem „Pato“ Aguilerou vytvořil nejúdernější útočný tandem a brzy o něj měli zájem kontinentální kluboví giganti AC Milán, Olympique Marseille či Bayern Mnichov. Prezident Aldo Spinelli ho však navzdory nabízeným obrovským částkám z janovských fotbalových služeb nikdy neuvolnil, i když to přislíbil. Přiznával, že se bál, aby se mu horkokrevní „tifosi“ nepomstili a nevypálili janovský přístav, kde měl svůj hlavní byznys… Za pět sezon nastřílel „Bomber“ 57 ligových gólů, což dodnes nikdo z jeho následovníků nedokázal překonat. Pomohl klubu prosadit se i na mezinárodní scéně, když FC Janov postoupil přes Liverpool do semifinále Poháru UEFA.
Na konci sezony 1994-1995 však ani Skuhravého branky nezachránily elitní soutěž, na začátku té další druholigové odešel na hostování do Sportingu Lisabon, což, jak se ukázalo, nebylo šťastné rozhodnutí, neboť po sporu s klubovým vedením dostal distanc do konce sezony. To byl také jeden z důvodů, proč ho trenér Dušan Uhrin nenominoval na EURO 1996 v Anglii, kde český národní tým senzačně došel až do finále ve Wembley. „Bombera“ rovněž sužovaly problémy s koleny, na jejichž špatném stavu se podepsaly roky v první útočné linii i skutečnost, že často nastupoval nedoléčený a přes bolest, také jeho životospráva včetně regenerace nebyla zrovna příkladná. Na doporučení lékařů v zimě 1997 ukončil vrcholovou kariéru, když mu nevyšel comeback do tuzemského fotbalu ve Viktorii Žižkov.
Až teprve vloni na podzim podstoupil v Česku, kde nyní tráví mnohem víc času než v předchozích třech dekádách, operaci zdevastovaného kolena, v minulých dnech dokonce zase vyběhl v exhibičním zápase jako hráč na trávník v týmu svého dlouholetého fotbalového parťáka Jana Bergera. V Itálii chodíval pravidelně jako expert televizních fotbalových studií, nyní je hodně vidět na nejrůznějších akcích Nadace fotbalových internacionálů, se kterou velmi úzce spolupracuje. V létě překvapivě zakotvil v představenstvu ligového Slovácka, takže pendluje mezi Prahou a Uherským Hradištěm.
